Smyslem průvodu je přesvědčit děti, že králové jsou skuteční a pohádka o tom, jak se zastaví večer u nich v pokojíčku, je tutově pravdivá. Proto jim taky děti chystají na malý táceček 3 panáky a mrkev (pro velbloudy – se rozumí). Ráno se dítě probudí s úsměvem na rtech (otec s kocovinou – před rozbřeskem totiž táhnul bednu dárků do pokoje a musel vypít 3 panáky a navrch kousnout do mrkve), roztrhá obaly a těší se z přepěkných darů. Následující den mají děti volno (aby se mohly těšit z hraček) a do školy jdou až osmého, avšak ve volnějším režimu – mohou si vzít hračky s sebou a dělat s nimi ve škole parádu. Je mi jasný jak to pak vypadá, když macho chlapeček, dítě kreativců, vytáhne Nintendo DS, mobil, kšiltovku s podpisem Paris Hilton atd. a malá Raquel, dcera rybáře, pexeso s pravoslavnými ikonami – to pak chudinka lituje, že nedostala kus provazu. No ale ať si děti zvykají, že?
Šestého ledna je taky tradiční večeře – kanalony s bešamelovou omáčkou, pečená kachna a speciální koláč. Speciální je v tom, že je v něm zapečená malá plastová figurka krále (ano, ja vím…) a fazole. Kdo dostane kousek v němž je ta figurka a neudusí se, musí celý den nosit papírovou korunu na hlavě (jedná se o neuvěřitelně dehonestující zážitek), no a kousek s fazolí znamená, že dotyčný celou tu parádu zaplatí.
Pak už se jen popíjí víno, cava, kouří doutníky, spratci pobíhají (příliš cukru v koláči) a nedej bože když ráno našli v pokojíčku třeba vysílačky nebo xylofon – to se pak dostáváme do úplně jiné dimenze.
Jo a děti co zlobily dostanou uhlí nebo hovno – oboje z cukru.