Tak tedy tihle dva pánové, správně označovaní jako sales manageři, přijeli na pozvání našeho interního sales Managera (ten co tak rád papá podle Michelina). On je totiž pro ty dva něco jako bůh. ON je interní zaměstananec, tedy není ohodnocen podle toho kolik zakázek obstará (kdyby byl, tak by rozhodně nepapal podle Michelina), má vlastní kancelář s vysněnými artefakty (skříňka na baseballové kartičky, dres L.A. Dodgers, těžítko ve kterým sněží) a umí mluvit tak rychle, že by dal flek i Evě Pilarové v Tureckým pochodu.
Chlapci svůj obdiv nijak neskrývají a hltají každou sales poučku, kterou mentor utrousí a vše si zapisují do kroužkových bloků. Čas mezi jednotlivými prezentacemi si zpříjemňují barevným odlišováním hesel – za tímto účelem vyfasovanými, ultratučnými popisovači značky Milan (žluté a oranžové barvy). Závěrečná přednáška na téma „mešín translejšn“ (z toho dělá husa píhejčdí) byla tak prošpikovaná merketingovými hesly, že si hoši nestačili přehazovat Milany a teď mají ruce napuchlý jako po víkendu stráveným nad Sports Illustrated.
Za odměnu, když tak pěkně poslouchali, je táta Manager vzal na oběd do tapas baru. Poslední chvilky tráví ten malej koketováním se sotva zletilou Mexičankou (tou co se směje jako když se vítr opře do vlnitýho plechu a moje jméno vyslovuje jako Charoslav) a velkej šperkuje zápisníček. Občas oba mrknou směrem k Managerově svatyni a možná se odhodlají jít si pro podpis…