Reklama
 
Blog | Jaroslav Bartoněk

Jogurt, vietnamky a vizionáři

Dneska asi nebude můj den. První varovný signál jsem obdržel během snídaně, kdy jahodový jogurt skončil na mém zánovním tričku s nápisem "Narcista" (psáno v opačném gardu, abych si to mohl číst, když se na sebe dívám do zrcadla).

Nyní je nutno podotknout, že najezdím nejméně 700 jogurtů ročně, tudíž svalovat to na nedostatečné zkušenosti není na místě.

„To sem fakt nemůžu napsat“, ulevil jsem si a převlékl se do trička s nápisem „Stupid raisins stay out of my cookies!“.

Sluníčko pěkně pálilo, tak jsem nazul vietnamky (s brazilskou vlajkou!) a vyrazil pro kolo.

Tadááá a kolo dnes nebude! Nějaká dobrá duše provedla v noci převelice nápaditý tunning na všech kolech v okolí – tu propíchnout gumu, tu utrhnout brzdu, tam zas přehazovačku; najít pojízdný kousek bylo nemožné.
„Hm“, mrknu na hodiny a rychle počítam v hlavě (kecám – pomalu a na prstech) a volba padá na metro. S čím však na prstech nepočítám je, že metro nejede.

„Stal se incident na zastávce Fabra I Puig“, hlásí mužský hlas (nejprve katalánsky, následně španělsky – turisté krčí rameny).

Na displeji se spustí odpočítávání 6:58, 6:57 … 1:37, pak na chvilku zabliká nápis „Zpracovávám nové informace“ a potom znovu 6:58, 6:57 … 1:37…ještě by nám k tomu mohli pustit Europe, pomyslím si.

No nic, dám vědět do práce, že nejlepší zaměstnanec je na cestě, tudíž není důvod k panice. Šahám do kapsy pro mobil, který leží doma na botníku.

To sem už vůbec nemůžu napsat“, protože by to mohl číst něcí synovec.!!!

Nástupiště se mezitím plní k prasknutí.
Přijíždí metro a excitovaný dav mě tlačí kupředu.

Ztrácím obě boty, které dav odkopne pod soupravu a já si náhle připadám sám a nahý. Obézní muž mě přitiskne na sklo vlaku a přerývaně mi dýchá do ucha.

Spěšně vystupuju a vyhýbám se zkoumavým pohledům kolemjdoucích (v duchu děkuji jogurtu, že už na sobě nemám tričko s nápisem Narcista).

V prvním čínském obchodě kupuju nový pár vietnamek a vydechnu si.

Smrdí lepidlem, ale navrací důstojnost.
Před prací zjišťuju, že doma zůstala i přístupová karta.

A kdo mě dneska trumfne, tak dostane lízátko s obrázkem Michaela Jacksona (který se kousek od práce prodává už aspoň půl roku) – kdoví jestli tam nejsou nějací vizionáři (ještě tam teda mají Madonnu, takže vy kdo s ní kamarádíte na facebooku, tak ji to nějak taktně sdělte). Díky!

Reklama