Tento bohulibý plán mi narušila recepční, jež mi suše oznámila: „Před chvilkou ti volal Ježíš.“ Zalapal jsem po dechu a marně se snažil jazykem odstranit zbytky mátového pyré z horního patra. „A co chtěl?,“ odvětil jsem naoko ležérním tónem, zatímco mi moje svědomí tajně našeptávalo – „Je to tady! Poslední soud, chlapče…nediv se…teď už to všechno valí přes kól centra.“ „Nevím, prý zavolá později,“ pravila recepční, sklopila zrak a jala se odstraňovat mohutnou černou šmouhu ze stolu pomocí gumy značky Milan. Sebral jsem poslední zbytky odvahy a zeptal se: „Nenechal číslo? Mmmm…nebo aspoň příjmení?“. „Ne,“ zněla strohá odpověď čistotou posedlé dívky.
Po této události, jak jistě uznáte, jsem mohl mít pramálo chuti věnovat se učení Svědků Jehovových v abecedním pořadí.
….
….
….
Plán jsem tedy rychle přehodnotil a naučil se alespoň jména 12 apoštolů a několika starozákonních proroků, abych byl připraven na nezávazný rozhovor. Po několika mučivých chvílích zazvonil telefon a já dychtivě pronesl fistulkou: „Haló?“
….
….
….
Z druhého konce se ozvalo: „Hello Jaroslav, this is Jesus León from Microsoft.“
….
….
….
Pocítil jsem zklamání jaké by zažil snad jen bezruký Frantík, poté co by našel pod stromečkem pár pletených palčáků. Nakonec se z Ježíše vyklubal prachsprostý obchoďák. No fuj! I Ty, Ježíši?