Přijíždí pozdě načas, ostatně jako vždy, protože si rád pospí. Vše při starém, rozptyluje obavy, odkládá kabát a usedá.
Mžourá na obrazovku a pročítá se elektronickými dopisy. Pipka je v dobrém rozmaru, srká čaj s příchutí jablka a přikusuje koblihu s čokoládovou polevou. Dnes má tři čtyři.
Ilja Iljič přijímá nevinně vypadající pozvání na kávu od své nadřízené. Pipce září oči a nehty (s nachovým lakem). Prsty bubnuje do stolu. Ilja Iljič cítí chlad v zátylku. Měl jsem jít na záchod, pomyslí si a rozvážným krokem Clinta Eastwooda se vydá do kuchyňky.
Chvilka hovoru, pak jen cítí jak se mu orosilo čelo, vnímá jen pulzující tepnu na spánku. Neposlouchá, hučí mu v hlavě, odkráčí. „Upadl vám kapesník„. „Cože„? „Upadl vám kapesník„, zopakuje větu drobná dívka. Ilja Iljič jej neohrabaně vyprostí z její ručky, nepoděkuje a usadí se zpět ke svému stolu. Pipka se usměje, olízne si přešpinavé pracky prsty od čokolády, nasadí sluchátka a po chvilce se už kroutí do rytmu flamenca.
Ilja Iljič tušil, že si neměl stěžovat. Stačilo zatnout zuby, na ničem netrvat, nic nechtít. „Jakou spravedlnost? Blázne!„, zněl mu v hlavě vlastní hlas.
Minulou středu však došla Ilji Iljiči trpělivost – zase zůstal jako poslední. Navíc pršelo. Nějakou dobu si schovával každičkou noticku podepsanou pipčiným jménem. Chvilku si dokonce pohrával s myšlenkou vydat ten štůsek (ve skromné vazbě) jako absurdní drama. Aktovku. Pička Pipka má talent – hořkosladký.
Ani neví proč to udělal, asi v touze po porozumění, přeposlal svůj archív nadřízené.
Ten od nadřízené putoval přes kachnu k huse.
Kachna s husou zasedly, přizvaly pipku a schůzovaly.
Ilja Iljič byl definitivně obviněn. Z šikany. Napomenut byl (již podruhé), lejstra musel podpsat.
Jeho důkazní materiál byl zamítnut, jelikož pipka chybovala pouze v důsledku psychického teroru z jeho strany.
„Mohu alespoň kurva vědět co mě usvědčilo z toho hanebného činu„?, špitl Ilja Iljič. „Napsal jsi Aině, že nemá přemýšlet a radši se držet instrukcí„, odvětila kachna. „Promiňte, ale nejsem si vědom tohoto přečinu„, pravil sklesle Ilja Iljič. „Aina nám to řekla a my jí věříme„, shrnula kachna za zúčastněnou drůbež.
Dopis, který ocejchoval Ilju Iljiče, se nikdy nenašel.
Ilja Iljič v přítmí zalívá pothos a vzlyká. Za okny bubnuje déšť – v rytmu flamenca.