Kromě vysoké kadence pánevních pohybů, kterejch umí udělat minimálně tolik jako íránský kulčík, je pes speciální v tom, že vypadá trošku jako liška a občas se tak i chová. Ne doslova, protože zatím nekrade sýry vránám, ale třeba v tom, že odmítá splnit jakejkoli příkaz, dokud mu u hlavy nemáváte věncem buřtů.
Další věc, nutná k rozklíčování jeho složité povahy, je fakt, že se narodil menší, než je obvyklé pro jeho rasu. To by nebyl zas takovej problém, ale kromě malýho vzrůstu, má malej i močovej měchýř (objem srovnatelnej se zásobníkem barvy v inkoustové tiskárně). Nečůrat vydrží maximálně 8 stránek hodin. Takhle nás pes vzbudí občas i v šest hodin (což je hodina, kdy slušnýmu člověku při pohledu na hodiny praskne žilka v oku).
Pokud si myslíte, že se dá pes ignorovat, tak vás ujišťuju, že ranní venčení dokážou oddálit pouze silné povahy. Musíte postupně projít těmito fázemi:
- Eva Pilarová (až 20 minut)
Pes se přiblíží k posteli a začne výt (kdyby uměl do pacek vzít činely, tak by je jistě neváhal použít jako doprovod).
- Útok (10 minut)
Pes vyskočí na postel, vybere si oběť a začne jí intenzivně olizovat vnější zvukovod. Pokud to nezabírá, začne jí okusovat ušní boltec.
- Brutální praktiky (5 minut)
Pes kombinuje techniky z obou předchozích kroků a přitom oběti vytrhává vlasy, popřípadě vousy.
- Ticho (max. 1 minutu)
Posledním stupněm je naprosté ticho. V tuto chvíli vám doporučuju vyběhnout z ložnice (nezapomeňte vzít psa s sebou), protože pokud to neuděláte, pes se postaví na všechny čtyři, usměje se a vypustí celonoční zásoby přímo do vaší postele (den předem si pomocí goniometrických funkcí vypočítá ideálná místo tak, aby dospělá osoba nemohla ulehnout zpět do postele v žádné poloze, aniž by se nějak nedotýkala zlatého kruhu). Pes se následně vrátí zpět do svýho (suchýho!) pelíšku a spokojeně usne. Ráno se na vás dívá káravým pohledem, a jakoby říká: „Jak můžeš spát v prochcaný posteli, ty prase!“
Kromě malýho zásobníku, má pes ještě jedno zvláštní nadání – je to znamenitý eskapolog. Už když byl malej, tak se rád zamotával do punčoch a následně se z nich hodiny vymotával. Nejednou jsme ho za podobný představení odměňovali psíma sušenkama (blbci!). To jsme totiž netušili, kde všude to zužitkuje.
To bylo tak: veterinář nám doporučil takovej plastovej obojek (napuštěnej nějakým koncentrovaným zlem) a prej to chrání psa proti komárům a kdovíčemu ještě. Tak jsme se nechali přemluvit a obojek pořídili. Jenže ten kus plastu mu na krku vydržel necelej týden, protože mladej Houdini se z něj vyvlíknul (určitě se kvůli tomu naučil jak si posunout několik obratlů). Z velké radosti, že je osvobozen, ten obojek následně rozkousal na maličký nudličky a půlku jich sežral, doufaje, že obojek bude chutnat jako vepřová kýta. Marně. Několik následujících hodin tráví zvracením (nikdy ne na zem – pouze na pohovku, na koberec, zlatý rouno apod.). Poučení z toho ale nemá, protože už takhle sežral tři. Tak jestli nakonec ta stará paní neměla pravdu…