Reklama
 
Blog | Jaroslav Bartoněk

La Mina

La Mina je ráj milovníků levných šmuků a pestrobarevných teplákovek. La Mina je místo, kde vaše čtrnáctiletá dcera přijde o panenství s Jesúsem - to je totiž křestní jméno všech lamínských mužů pod třiatřicet.

Do barcelonské oblasti La Mina nikdy nejezděte.

Tak, tím bych mohl celou věc považovat za vyřízenou, ale může se stát, že k vám osud bude obzvláště krutý a v La Mině se přecejen objevíte. Následující doporučení se vám pak mohou hodit.

Nejprve si zjistěte, zda-li je den, či noc. Pozor – v La Mině se jedná o úkol převelice nesnadný! Slunce tam bylo spatřeno naposledy v dubnu 1964; od té doby je obloha permanentně zahalená v hustém dýmu z levných cigaret. Zkuste následující: spočítejte množství spících opilců ve vaší bezprostřední blízkosti a přesáhne-li číslo stovku, můžete předpokládat, že je den. Někdo z vás by mohl mít pitomej nápad typu: „Já se mrknu některýmu z opilců na hodinky“, což rozhodně nedělejte. Rovnou vás musím upozornit, že tato možnost se bude povětšinou jevit jako nesmírně lákavá, jelikož každý dospělý lamínský samec vlastní pár zlatých digitálek s kalkulačkou a diářem. Pravdou ovšem je, že lamínští neznají hodiny…


Malá, leč nesmírně zajímavá odbočka – fenomén časového iliteratismu v La Mině, zkoumal na konci sedmdesátých let tým profesora Alonsa (shodou okolností se jmenoval Jesús, takže se mu snadno podařilo infiltrovat mezi místní děvčata).
Terénní výzkum nejprve naznačoval, že nemoc je způsobená mouchou Výkalnicí Mínskou (Scathophaga Minaria), po jejímž uštknutí (ano!) si několik členů týmu nebylo schopno vybavit číslice 1 a 3. Později se tato hypotéza ukázala jako lichá (tedy – nedělitelná dvěma) a dnes již víme, že Výkalnice způsobuje pouze výpadky prvočísel a nevysvětlitelnou touhu vlastnit kus oděvu z hnědé teplákoviny.
Dosud se tedy nepodařilo zjistit, proč obyvatelé La Miny neumí hodiny a ani proč koeficient heritability tohoto onemocnění klesá směrem k pobřeží.

Je noc?

Pokud je noc, složte své oblečení na úhlednou hromádku, uschovejte ji na bezpečném místě (například v útrobách mrtvého koně, který leží u každé větší silnice) a vyčkejte v pozici plodu do rána. Za žádných okolností se nehýbejte.
Pokud do vás někdo bodne železnou tyčí, vypusťte z úst několik bublin a vyvolejte zvracení (jako stimulátor můžete použít brzlík z mrtvého koně).

Je ráno?

Jestli jste se dočkali rána (toho můžete později litovat), oblečte se a vydejte se po směru rozházených teplákovek. Snažte se být nenápadní. Např. – opatřete si sekyru, mávejte s ní nad hlavou (či ve stylu starýho Brůny) a zpívejte u toho libovolný hit Ivety Bartošové (Bílý kámen se mi jeví jako naprosto ideální, ale výběr nechám na vás). V případě, že vás někdo osloví, vydávejte pouze nesrozumitelné zvuky, popřípadě předříkejte evangelium podle svatého Lukáše, vynechejte v něm všechny samohlásky a u každé druhé věty vytleskejte melodii lambády.

Jak z toho ven?

La Mina je důmyslně navržena tak, aby z ní obyvatelé nemohli jednoduše odejít (ostatně, na to doplatil i tým profesora Alonsa). Držte se některé z širších ulic a ujistěte se, že ubývá počet mrtvých koňů. Pokud jste se vydali správnou cestou, dorazili jste k Parc del Fòrum – gratuluji, v opačném případě jste v prdeli Sant Adrià.

Reklama