Reklama
 
Blog | Jaroslav Bartoněk

Kakani, Calçotada a Kája

Policejní zásah proti studentům jsem měl z první ruky. Asi stovka studentů UB (Universitat de Barcelona) okupovala od konce listopadu univerzitní budovu a policii tuhle středu došla trpělivost. O zákulisí sice vím prd, ale to mi pochopitelně nebrání celou situaci objektivně komentovat - zásah jsem totiž viděl z okna, což (každá babka jistě ráda potvrdí) zajišťuje zevrubný přehled o akci jakéhokoli druhu. Jo a odskočil jsem si jenom parkrát (na záchod - 2x, na kafe (proto 2x) a pro noviny).

Kakani

Já pořád nechápu jestli je fakt zapotřebí nasazovat helikoptéry, obrněný auta a desítky těžkooděnců proti partě studentům. Zase se všichni divili, že dochází ke střetům – mě by ta přiměřenost asi taky nasrala. Druhý den v novinách (dobře bylo to Metro) psali, že pět fešáků z Mossos d’Esquadra bylo zraněno. Hm. Viděl jsem sice několik studentů s rozbitou držkou, ale o tom nikde ani zmínka. Podivné. Škoda, že nemám fajnovej telofon s foťákem, ten na kterej děcka natáčí pornisko s vlastníma učitelkama, mohl jsem to zdokumentovat a stát se hvězdou youtube.

Calçotada

Od minulýho týdne (v některých oblastech tuším až do půlky dubna) probíhá další katlánská jídelní akce. Tentokrát ani tak nejde o jídlo samotné, ale spíše o družení, objímání a plkání. Říkají tomu „Calçotada“ (od „calçots“ – což jsou v podstatě jarní cibulky). Cibulky se nahážou do ohně, opečou se, pak se z nich sloupne vrchní karcinogenní vrstva (doporučuju konzumovat v montérkách), obnažená cibulka se namočí do omáčky a pošle do trávícího traktu. Kromě toho se pojídají obligátní jelítka, šunčičky, masíčka atd. a vše se vydatně zalívá vínem a cavou. Druhý den, kromě mastných pracek a hader (ty navíc vypadají, že s nima někdo sfáral), je vám odměnou i tupá bolest kolem spánků.

Firemní calçotadu si rozhodně nechám ujít (sice bez sales managerů), ale znamenalo by to sednout si do auta s vedoucím výpravy – ajťákem Kájou (kterej chodí jakoby ho kousla do zadečku včelka) a to neudělám. Po prvním zážitku jsem přísahal na svou kartičku do knihovny (kolekce svatých obrázků se zlatým rámováním se mi nevejde do peněženky), že už nikdy více.

Kája

Kája je bez navigace ztracen jako Američan bez spell-checkeru; tvrdošíjně ignoruje veškeré nápisy a naslouchá hlasu Sirény z navigačního pultu. Ta krabička je pro něj navíc natolik magická, že se odmítá dívat kamkoli jinam a jen sleduje tečku na mapě. Je to tak vzrušující, když kroutí volantem, celý svět se otáčí kolem jeho auta! Jen on a jeho vůz [fade out].

Kdyby sněžilo, tak by si mohl představovat, že cestuje časem.

To se ale nestane, protože jaro je tu v plnym proudu.

Páteček…

Reklama